Když Max 22. května 2010 umřel, Tina zůstala v bytě bez kočičího kamaráda. Přitom celý předešlý život žila s dalšími kočkami. Předešlá její majitelka měla chovnou stanici britských koček, takže Tina žila s několika dospělými kočkami a spoustou koťat a u nás žila s Maxem. Proto jsme se rozhodli, že ji pořídíme kamaráda. Protože Tina má hodně vyvinutý mateřský instinkt (u předešlé majitelky vychovávala koťata ostatním kočkám), rozhodli jsme se pro britské kotě.

Na internetu mě zaujal inzerát paní Hromádkové z Dobřejovic, která nabízela britská koťata Colourpoint. Měla volného už jenom jednoho kocourka, který se celým jménem jmenuje Hasso Big Boo. Při návštěvě jsem měl možnost ho vidět jako desetitýdenní koťátko a hned jsem se do něj zamiloval. Takže na rozdíl od mých ostatních bytových koček ho znám od mala. Protože jsme měli na začátek srpna zaplacenou desetidenní dovolenou, domluvil jsem se s paní hromádkovou, že si ho odeberu až po návratu z dovolené.

Dovolená se táhla a nemohl jsem se dočkat, až si pojedu pro Hasánka (jak jsme se rozhodli mu říkat). Dočkal jsem se a Hasánka jsem si dovezl domů. No Hasánka, byl to Hasan. Byl větší než Tina, která vážila a stále váží 3,5 kila. On v té době už měl 4 kila. Aby byl po cestě autem klidnější, paní Hromádková mu do přepravky nasypala trochu šanty kočičí. Nevím, jestli to bylo tím, nebo u Tiny zapracovaly mateřské pudy, přišla k přepravce, chvíli Hasana pozorovala, ale neprskala na něj a ani on se nebál. Otevřel jsem přepravku, Hasan přikrčený přešel za gauč a tam asi hodinu seděl. Poodtáhl jsem gauč, chvíli ho hladil a pak jsem ho vyndal a postavil na gauč. Nechal se hladit a přestal se bát. Prošel si celý byt, zašel do koupelny, objevil záchodek a šel se vyčůrat. K jídlu se nebál jíst s Tinou z jedné misky.

Tak se Hasan u nás zabydlel. S Tinou se ze začátku míjeli, žádný velký vztah mezi nimi nepanoval. Sem tam se i porvali, když se Hasan chtěl kamarádit a Tina po něm sekla, ale dnes se už bez problémů očichávají a spí kousek vedle sebe. Krátce po příchodu Hasana do naší rodiny jsme ho nechali vykastrovat, i když ještě neznačkoval.

Dnes, v šesti létech věku je Hasan velký kocour, váží 8 kilo. Za těch 6 let, co s námi žije, nikdy nespáchal žádný malér, nic neshodil, ani nerozbil. Pouze po návratu z veteriny po kastraci jsem ho ještě polo omámeného položil na křeslo, kam se vyčůral. Křeslo jsme museli vyhodit, protože zápach se nedal nijak odstranit.