Charlie měl namále

Když měl Charlie 8 měsíců,  začal zvracet a přestal jíst. Jen pil a i  vypitou vodu vyzvracel. Bydlím v Praze Nuslích a cca 500 metrů od našeho domu je v Boleslavově ulici veterinární klinika. Chodím tam se všemi svými kočkami. Dal jsem Charlieho do přepravky a šel jsem s ním na kliniku. Lékař ho vyšetřil a dal mu injekci s tím, že pokud se jeho zvracení nezastaví, máme druhý den přijít. To se nezastavilo, takže jsme druhý den znovu skončili na klinice. Následoval rentgen břicha, který neukázal žádný předmět v žaludku, ani ve střevech. Pak mu lékař injekční stříkačkou postupně do tlamičky nastříkal kontrastní tekutinu a postupně po hodině následovaly další rentgeny, celkem pět.  Na všech snímcích byla kontrastní tekutina v jícnu, trochu v žaludku, ale žádná ve střevech.   Až večer, když lékař požádal svoji kolegyni, aby udělala i rentgen jícnu a plic a kdy jsme Charlieho otočili na druhý bok, najednou kontrastní tekutina z jícnu a žaludku odešla do střev. Nakonec byl verdikt takový, že druhý den půjde Charlie na operaci, aby se zjistilo, co brání průchodu do  strava. Operace ukázala, že spojení  žaludku se  střevem je pokrčené a tedy těžce prostupné. Vyžádalo si to plastiku a pak jsem celý týden ráno nosil Charlieho na kliniku na kapačky a večer si pro něj chodil. Charlie se stal hvězdou kliniky a miláčkem personálu.  Po týdnu začal Charlie nejprve postupně pít a pak i jíst. Protože vzniklou situací zhubnul víc jak 1 kilo, zřejmě si dal závazek, že váhový úbytek musí nahradit. Někdy si říkám, že mě jednou sní.  Protože zezačátku nemohl jíst granule, zvykl si na kapsičky a těch za den sní několik. Samozřejmě ze toho využívají i ostatní kočky, takže nestačím kupovat kapsičky a Hasan jen kyne. Snažím se Charlieho krmit separátně, ale ten řev z ložnice mi stejně nedá a pustím je „ke korytu“. Každý den ráno a večer dekuji Bohu, že mi Charlieho zachránil. Samozřejmě díky patří lékařům a sestrám na klinice.