Hasan po třech létech v rodině

V srpnu to byly tři roky, co se Hassan stal novým členem rodiny. Za tu dobu dospěl, zmohutněl a "dostal rozum". V půl druhém roce jsem ho nechal vykastrovat a tak se i zklidnil, tedy aspoň přes den. Nabral správnou "briťáckou" váhu, takže váží přes sedm kilo. Věci už neshazuje, kytky nelikviduje.

S Tinou jsou celkem kamarádi, ne však takoví, aby spolu spávali v jednom pelíšku a nebo si navzájem čistili kožíšky. Občas se spolu honí, Tina mu nosí se správným hlasovým doprovodem "ulovené" hračky, které mu pak stejně sebere. Na gauči nebo na posteli spávají několik centimetrů vedle sebe.

Dovedou se však i porvat, až chlupy létají. Nejprve jsem si myslel, že rvačku vyvolal Hassan a tak jsem ho za to pokáral, ale i když Tina váží o polovinu méně než Hassan, tak bývá původcem rvačky i ona. Takže nemá cenu mezi nimi dělat "rychtáře" a většinou stačí je jen okřiknout a pak samozřejmě vysát byt.

Hassan si rád hraje (ostatně Tina také) s gumovými bodlinatými míčky, které mají tu správnou velikost, aby se vešly pod nábytek. Hassan si moc dobře pamatuje, pod který kus nábytku míček střelil a tam si lehne a hlasitě se dožaduje, abych vzal baterku, pravítko a míček mu vyndal. Přitom mi samozřejmě asistuje a tak, jak konstatoval Martin, je na nás pěkný pohled, jak oba vedle sebe ležíme na břiše u nábytku a lovíme míček.

Noční, nebo spíš ranní rituál u nás probíhá stejně, jako v jiných kočkařských rodinách. Hassan i Tina si zvykli, že Martin, když má ranní směnu vstává po třetí hodině a já pravidelně po čtvrté hodině a tak tomu přizpůsobili i svoje vstávání a především svoji chuť na snídani. Kolem třetí hodiny ráno začnou přes nás přelézt a dožadovat se, abychom vstávali, a je jim jedno, jestli máme volno nebo jestli je víkend. Když nepomůže tento mírný způsob buzení, nastoupí tlapka, nejprve bez drápků a pak i drápky. Takže nezbude nic jiného, než vylézt z postele a dát jim snídani. A pak, po snídani, když celou rodinu vzbudili, zalehnou a spí až do oběda.