Na těchto stránkách bych se chtěl  podělit o radosti i starosti s mými kočičáky, patnáctiletým, po britském modrém mramorovaném otci  a po ruské matce, kocourem Maxem, kterého jsme 21. listopadu 1996 jako ročního koupili, který však 22. května 2010 odešel za Duhový most a je pochován v lesíku u Kunratic,  britskou bicolor  kočkou Tinou, která se narodila v roce  23. března 2002 a  kterou mám od srpna roku 2006,   (která odešla za Duhový most 15. srpna 2018 a sní svůj věčný sen vedle kocourka Maxíka v lesíku u Kunratic),   britským colorpoin kocourkem Hassanem,  který se narodil 22. března 2010 a kterého mám od 6. srpna 2010 a želvovinová kočičkou neurčité rasy, u které jsme jako datum narození v očkovacím průkazu stanovili na 21. srpna 2015, kterou mi někdo "přidělil" před dveře 18. ledna 2016.  V únoru 2019 do mé smečky přibyl bengálský kocourek Charlie, který se narodil 2. listopadu 2018.

Péče o zvířata mě bavila od dětství. V mládí jsem žil na vesnici, měli jsme hospodářská zvířata - krávu, kozu, králíky a ostatní drobné zvířectvo, a holuby -  ti byli mým  prvním koníčkem. Dál to byli kanáři, andulky, zebříčky a korely. Největší láskou byli psi. Nejen náš Rigoš (černý kokršpaněl), později hnědý Pozor (kříženec dobrmana) a poslední Bobík (vesnický voříšek), ale byli to i psi sousedů a ostatně všichni psi na vesnici. Měli jsme s bratrem, jednovaječným dvojčetem, sepsány všechny psy ve vesnici.

Koček jsme měli vždy několik. U nás se rodiče s kočkami moc "nemazlili". Doneslo se kotě, vypustilo se na půdu a pod schody se mu dalo na misku mléko. Nikdo ho nevolal, nikdo neměl strach, že tam někde umře hladem. Bylo to vyzkoušené. Den dva kotě na půdě naříkalo, pak v noci slezlo k misce, později už čekalo na schodech a nakonec si přišlo pro čerstvě nalévané mléko. Za čas se nechalo pohladit a po dvou, třech měsících už se provalovalo na gauči v kuchyni. 

Když jsem se oženil a koupili jsme s manželkou domek, pořídili jsme si nejprve tricolor kolii Elzu  a pak přibyl i mourovatý kocour.  Ten se po několika létech nevrátil domů a už jsme si kočku nepořídili. Elzu  později vystřídal německý ovčák Blesk.

V roce 1995 jsme se s manželkou po dohodě  rozešli a s mým přítelem Martinem jsme si pořídili garsonku v Třebíči a do ní pořídili kocoura Maxe a tím začíná můj život současného kočkomila.